Login

2018/2019

Halloween

31.10.2018 první třídy oslavily svátek Halloweena. Děti přišly do školy v maskách, s vydlabanými dýněmi a halloweenskými pochoutkami.
Během výuky se dozvěděly více o tomto anglosaském svátku, zvycích a tradicích. Vyrobily si papírové dýně a zazpívaly anglicky halloweenské koledy.
Mgr. L. Klufová


Běh pro Afriku

NA ŠKOLU V AFRICE JSME LETOS VYBĚHALI NEUVĚŘITELNÝCH 93. 484,-, ČÍMŽ JSME SE STALI NEJLEPŠÍ ŠKOLOU V REPUBLICE Z TĚCH, KTERÉ V TOMTO ROCE BĚŽELY. MOC DĚKUJEME VŠEM ORGANIZÁTORŮM, BĚŽCŮM A JEJICH SPONZORŮM!!!!! 

Když měla republika 100. narozeniny…

Na naší škole se dne 26. 10. 2018, tedy dva dny před stoletým výročím vzniku republiky, uskutečnil projektový den. Před samotným dnem se konaly nespočetné přípravy, a to v různých podobách. Podíleli se na nich pedagogové i žáci naší školy. Celá naše škola (učebny, chodby i okna) byla vyzdobena vlajkami České republiky z různých materiálů a velikostí. Paní učitelky i učitelé a všechny deváté třídy se několik týdnů dopředu pečlivě připravovali. Také učitelé tělesné výchovy připravili krátkou choreografií pro celý druhý stupeň ve stylu všesokolského sletu.
Samotný den oslav byl zahájen hned ráno, a to nácvikem sestavy, kterou jsme během minulého týdne pečlivě nacvičovali. Naše cesta dále pokračovala ke slavnostnímu zasazení stromu - lípy, při kterém se sešla celá naše škola včetně žáků prvního stupně. Na samotném sázení se podílela paní ředitelka, pan místostarosta, a dokonce se přijel podívat i první československý prezident T. G. Masaryk s jeho ženou Charlottou (v podobě našich žáků deváté třídy). Slavnostní okamžik podtrhovali žáci 1. stupně, kteří mávali papírovými vlajkami, které si k této příležitosti vyrobili. Potom jsme si vyslechli, a také zazpívali státní hymnu.
Pak se cesty žáků rozdělily. 1. stupeň se věnoval oslavám ve třídách a 2. stupeň se vydal po osmnácti stanovištích, která byla rozmístěna v okolí školy i uvnitř. U každého stanoviště jsme měli zadaný úkol z české historie a jako třída jsme se je pokoušeli plnit. Za každé stanoviště jsme dostávali razítka. Jednotlivá stanoviště byla pojata velmi zábavně a každý z nás se něco nového dozvěděl. Celý den byl zakončen slavnostně zakončen „sletem“ na školním hřišti. Každý z nás měl určené své místo a barvu trička tak, aby při nástupu všech vznikla vlajka České republiky. Na vystoupení se přišli podívat děti i paní učitelky prvního stupně a všem se náš výkon líbil.

Tento den si budeme jako škola pamatovat, byly to krásné a nezapomenutelné oslavy.
Naší republice přejeme:
„…nám vydržela.“ (Markéta)
„…byla silná.“ (Adam)
„…aby byla stále demokratická.“ (Tomáš)
„…aby byla pořád hezká.“ (Adéla)
„…aby na nás nikdo neútočil.“ (Vanesa)
„…aby se pořád posouvala vpřed.“ (Honza)
„…abychom tu mohli žít a nemuseli odejít jinam.“ (Míša)

Prostě přejeme naší republice všechno nejlepší na dalších pár set let!

Autorkou článku je Natálie Stránská, 8.B
a žáci 8.B


Děti a Antarktida

Děti a Antarktida
Na naší škole o Antarktidě a českém antarktickém výzkumu udělal přednášku ing. Pavel Kapler, Ph.D. z brněnské Masarykovy univerzity, který pracuje jako vedoucí české Mendelovy polární stanice a na Antarktidu se vydal již osmkrát.
V prezentaci nám představil naší českou polární stanici na ostrově Jamese Rosse. Naše stanice pojme pouze 20 vědců, kteří zkoumají antarktickou faunu i flóru, klimatické změny, věnují se geologii i paleontologii, ale testují třeba i funkčnost materiálů vystavených drsným antarktickým podmínkám.
Potěšil nás informací, že český výzkum Antarktidy má ve světě opravdu dobrý zvuk. Věděli jste, že i když Antarktida tzv.„patří všem“, je Česká republika jedním z 29 států, které mají hlasovací právo o otázkách budoucnosti Antarktidy? A že se v červenci 2019 bude v Praze poprvé konat zasedání států Antarktické smlouvy?

Žáci z 2. stupně se dozvěděli také spoustu zajímavostí:

„Zaujalo mě, že Antarktida nemá vlastníka.“ (Viki, 13)
„…a je mnohem větší než Evropa.“ (Vanesa, 13)
„Mně zaujalo, že polárníci nežijí v takových domech jako je vesmírná stanice, ale v docela obyčejných domečkách s kobercem.“ (Naty, 13)
„…že i když tam naměřili -90 ℃, není tam pořád zima, protože naši vědci naměřili +17,8℃.“ (Richard, 12)
„…moc mě překvapil obrázek, jak by to vypadalo bez ledu“ (David, 14)
„Myslela jsem, že na Antarktidě je jenom led a sníh, ale ukázalo se, že tam rostou i nějaké malinkaté rostlinky (lišejníky), to jsem nevěděla.“ (Míša, 12)
„…že některý z tučňáků, co tam žije, se dokáže potopit do hloubky až 300metrů!“ (Natálie, 14)
„…ten tučňák, který mění peří, stojí nehybně třeba 2 týdny a vůbec nejí.“ (Viktorie, 12)
„Nevěděl jsem, že žili tučňáci velcí jako my.“ (Arsík, 13)
„…že tuleň leopardí je agresivní a dorůstá až 3m.“ (Matyáš, 13)
„Dostalo mě, že je tam tak obrovská ozónová anomálie.“ (Honza, 12)
„…že pro odpad, který nejde spálit, lítá vrtulník“. (Alex, 12)
„…že pracují až 16 hodin denně, protože je pořád den.“ (Lucka, 12)
„Překvapilo mě, že cesta na stanici trvá z Čech 4 až 40dní.“ (Linda, 11)
Žáci načerpali nejen nejnovější poznatky o Antarktidě, ale seznámili se i s novým maskotem, plyšovým tučňákem Johanem.
Panu Kaplerovi moc děkujeme, že nás zbavil mnohých předsudků a mýtů o Antarktidě (takže teď už všichni vědí, že jižní polokoule patří tučňákům a ne ledním medvědům) a že nás seznámil s Antarktidou tak, jak ji z atlasu nikdy poznat nemůžeme.
A žertovně na závěr - víte, proč na obrázcích vypadá Antarktida vždycky krásně? Protože když je špatné počasí, tak nikdo nefotí.
Lucie Fulínová (učitelka) a žáci 7. a 8.tříd
ZDROJ FOTO: https://www.facebook.com/polar.sci.muni.cz/
+ Archiv ZŠ


BĚH PRO AFRIKU

Stejně jako loni, tak i tento rok jsme 10. října běželi na podporu škol pro děti v Africe. Každý žák si zvolil svého sponzora, například rodiče nebo kamaráda, a ten za každé uběhnuté kolečko daného žáka dal určitou částku. Letos i naše paní učitelka dala za kolečko každého svého žáka symbolickou jednu korunu. Ale jak se říká, korunka ke korunce…
Většina tříd to měla zařízeno tak, aby šli běhat v hodině tělocviku. Dostali jsme každý své startovní číslo, kam se počítala uběhnutá kolečka. Nejdříve jsme se s panem učitelem Cemanem rozehřáli cvičením na místě a pak už jsme vyrazili. Výhoda, pro nás nesportovce byla ta, že jsme mohli pár koleček i ujít. Osobně jsem to ocenila, ale byli tu i tací jedinci, kteří celkem uběhli více než 40 koleček.
Já osobně jsem zdolala deset koleček, protože chci udělat dobrý skutek pro děti, které musí do školy chodit třeba mnohem víc kilometrů, než tady uběhli naši nejvýkonnější žáci a kteří si pro dobití energie nemohou dopřát něco dobrého na posilnění. A kteří do školy chodí rádi, protože vidí, že vzdělání není všude samozřejmostí.

Kateřina “Dodo” Doudová, Jaroslava Fridrichová


BĚŽÍME PRO AFRIKU

Letos se bude na naší škole konat již 3. ročník Běhu pro Afriku pod záštitou organizace Člověk v tísni. 
KDY? 10. 10. 2018
KDE? školní hřiště
 

Účast je dobrovolná a může běžet celá třída i jednotlivci.

Pravidla běhu jsou stejná jako loni.

Těšíme se, že podobně jako v předchozích dvou letech vybrané peníze pomůžou v Africe na dostavbu školy. Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.skolavafrice.cz


Vítání podzimu

21. 9. 2018 třídy 1. ABCD a 2. A v rámci vyučování přivítaly podzim. Děti si pro tento den vyrobily papírové draky, které během procházky pouštěly a také nakreslily křídou pěkné podzimní obrázky na chodník. V průběhu procházky si s paní učitelkou povídaly o podzimním počasí, ukazovaly si podzimní plody a prohlížely barvy podzimu na stromech a listech.
Dětem se projektový den moc líbil a to i díky pěknému slunečnému počasí.
Mgr. L. Klufová


ŠKOLNÍ VÝLET - BRANŽEŽ

 13. - 15. 6.  2018 - 8.A, 8.B, 8.E (letošní deváťáci)

 Ve středu 13. 6. jsme se ve čtvrt na devět sešli na Zličínském nádraží. Někteří z nás přivedli rodiče, ale víc nás šlo, protože už samozřejmě nejsme malí, sami. Počasí bylo deštivé a pršelo, tak jsme měli bundy a pláštěnky na krosny. Asi čtvrt hodiny jsme čekali a povídali si, o tom, co nás čeká a jak budeme ubytování na chatkách. Vlak nám jel v 8:37. Byl to motoráček a na některé z nás ani nezbylo místo na sezení, ale to bylo celkem jedno, protože jsme stejně jeli jen na Hlavní nádraží. Tam jsme přestoupili na jiný vlak a ten náš vezl až k Mladé Boleslavi. V Kněžmostu jsme vystoupili a měli asi hodinový rozchod. Někteří jsme si šli koupit něco do restaurace, jiní vzali za vděk místním obchodem. Dále jsme opět nastoupili do vlaku, a jeli chvíli dál. Potom jsme vystoupili a šli jsme asi 6 km pěšky, i když se předtím paní učitelka dušovala, že to jsou jen 3. Naštěstí nám cesta s povídáním a v některých případech i se zpíváním, celkem utekla. Dorazili jsme do kempu a hodně z nás hned vyndalo mobily, protože jsme zjistili, že objekt obsahuje to, co nejvíce potěší dnešní dítě - připojení na Wi-Fi.

Rozdělili jsme se do chatek a šli prozkoumávat místo, kde budeme žít příští dva dny. Někteří z nás hráli volejbal, byla, myslím jedna “lehce stresující” soutěž  o poklad a pak jsme měli večeři.

Potom jsme se šli mýt, protože se o sebe staráme a někteří z nás jen z donucení, abychom nebyli za prasátka. Nakonec jsme šli “spát”. Spát píší do uvozovek, jelikož všichni víme, jak to dospívající s večerkami mají.

Druhý den jsme se probudili, tedy my, kteří jsme si nehráli na machry a doopravdy šli spát. Nebo spíše nás budil učitel boucháním na dveře, ale i tak myslím, že buzení proběhlo celkem humánně. Na snídani jsme dostali jídlo, ale kromě jídla i zadání soutěže. Máme udělat sochu s názvem “Blboun Nejapný” z jakéhokoliv materiálu chceme. Většina z nás ihned zavrhla představu našeho nejméně oblíbeného spolužáka na výstavě, a jala se shánět potřebný materiál. A nakonec se nám sešla pěkná výstavka ptáků Dodo (český název tohoto prehistorického opeřence je právě Blboun Nejapný) a ano, i jeden spolužák s kýblem na hlavě a v podprsence byl soutěžní kus.

Abychom si dokázali, že jsme přátelé až na kost, tak jsme se vydali na hrad Kost. Tam jsme absolvovali prohlídku a koupili jsme si tam také nějaké dobroty. Cestou zpátky jsme se stavili na zmrzlině a na vaflích, které nás trošku zdržely.

V kempu jsme měli chvíli volno, a někteří otužilci se i koupali v rybníku.

Poté jsme si, jako správní zálesáci, dělali ohýnek a opékali buřty. Měli jsme test o tom, co jsme viděli na hradě Kost a jeden spolužák, Martin Pospíchal, měl přednášku o jeho velkém zájmu - vlacích a železnici.

Když se setmělo, šli jsme na bojovku ke hřbitovu. Cestou jsme zažili několik “jumpscarů” v podobě učitelů schovaných podél cesty a nakonec jsme se u památníku padlých vojáků I. světové války podepsali na... toaletní papír, který tam zůstal přes noc.

Potom už jsme šli spát.

 Pátek byl den odjezdu. Někteří z nás se šli po snídani koupat a v rámci možností opalovat a někdy po obědě jsme se vydali na zpáteční cestu domů. Šli jsme až k nádraží, někteří si zase zpívali a zbytek dne jsme vlastně strávili ve vlaku, přestupy a čekáním na další spoje.

Mně osobně se výlet moc líbil, byla sranda, dostala jsem i novou přezdívku a výlety zase nakonec pro mě nebyly tak namáhavé, jak jsem si před tím myslela.

Za rok plánuji jet zase. ;)

 

Kateřina “Dodo” Doudová. 9. A

 


Základní škola genpor. Františka Peřiny

Created by © 2011-2018 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek pro školy